Firma myTimi letos oslavila 6 let. Jak se liší myTimi teď versus myTimi před 6 lety?
Největší rozdíl vnímám v tom, že na začátku jsme se učili, jak nastavit procesy, ale teď je firma docela dobře procesně řízená. Zajímavé je, že jsem to ani nemusel všechno nastavovat já. Spousta změn vzešla od kolegů, kteří si nastavili procesy tak, aby se jim lépe pracovalo. Mám radost, že se tohle učí i nováčci – a hlavně, že nabíráme převážně lidi, kteří nemají rádi chaos. Naopak jsou orientovaní na procesy a výsledky.
A jak se změnil za tu dobu Honza?
Jsem výrazně méně tolerantní. Na začátku jsem tolik neřešil chyby zaměstnanců, i když mě někdy stály dost peněz. Za těch 6 let jsem si ale uvědomil, že když je například někdo neorganizovaný, většinou i pracuje pomalu a naseká dost chyb – a naopak. Došel jsem k tomu, že nemá smysl být tolerantní vůči lidem, kteří jsou chaotičtí, a je potřeba to řešit hned. Ve finále totiž i všechny ostatní frustruje, když mají v týmu kolegy, kteří nedělají svou práci podle očekávání.
Můžeš nám prozradit, cos dělal ty, jako CEO myTimi, předtím, než myTimi vůbec vzniklo?
Ve 20 letech jsem studoval vysokou a taky pracoval jako trenér ve fitness centru. Během roku si vedení všimlo, že umím velice dobře prodávat, a tak mě povýšili na šéfa všech poboček a trenérů. Takže jsem v 21 letech řídil 200 lidí a měl jsem v té době na starosti i rozpočet ve výši asi 150 milionů korun. Naučil jsem se, jak pracovat se strategií, vydělal nějaké peníze a založili jsme s kamarády investiční fond. Společně jsme se pak rozhodli, že založíme i myTimi. V mezičase jsem taky hodně četl a vzdělával se.
Jak tě tenkrát napadlo založit vlastní agenturu?
Mě tenkrát vůbec nenapadlo založit vlastní agenturu. Napadlo mě založit firmu, ale produkt jsem nechával na poptávce klientů. Ta byla na začátku trošku jiná a postupem času se proměňovala. Tím, že naše zákazníky tvořili převážně podnikatelé, se nakonec firma změnila na klasickou agenturu. K tomuhle označení mně ale kdysi trochu dopomohl jistý manažer společnosti Miton. V té době se zeptal, proč se vlastně snažíme tvářit jinak než agentura, když jsme agentura. A mně došlo, že má pravdu.
Když se teď ohlédneš zpátky – co je podle tebe to klíčové, díky čemu se myTimi stalo 22. nejrychleji rostoucí firmou v Česku?
Já si myslím, že na jedné straně je to díky silné dovednosti v obchodu. Jsme schopní mít slušnou retenci a získávat jako klienty velké společnosti, i přesto, že jsme relativně malá firma. Za tím určitě stojí silná důvěra zákazníků vůči mé osobě. Trávím s nimi poměrně dost času, takže mě většina z nich velmi dobře zná a věří mi.
Za další je to i díky systému našeho náboru, který filtruje ambiciózní, důsledné a šikovné kolegy. Díky nim dodáváme klientům skvělou práci, se kterou jsou spokojení. Náš tým tvoří lidi, kteří chtějí růst a záleží jim na výsledcích jejich práce i celé firmy. Také máme skvělou firemní kulturu, která tento růst podporuje.
Zároveň všechno řídíme na základě čísel a dat. Například u akvizice řešíme, kolik nás stojí získat jednoho klienta a kolik peněz musíme investovat, abychom získali určitý počet klientů. Nastavujeme si roční forecasty (prognózy), které většinou dodržujeme, a podobně. To nám hodně pomáhá růst.
Každá mince má dvě strany. Co se nepovedlo během těch 6 let, co je myTimi na světě?
Spousta věcí. Nepovedlo se založit projekt myTripi, což byl předchůdce NEXT LEVEL OF TRAVEL. Mělo to být založené na myšlence, že budeme dělat itineráře. Ale pak jsem pochopil, že je mnohem lepší tvořit pouze obsah. Stejně tak se nepodařil projekt myTimi.com – ukázalo se totiž, že anglicky mluvící klienti stejně chodí přes český web. Takže nebyl důvod zakládat firmu v Anglii.
A určitě se historicky nepovedly nějaké nábory, protože jsme si nedokázali definovat typy osobností, které chceme na konkrétních pozicích. Tuhle cestu jsme si museli hodně prošlapat a přijít si na to, jaké typy lidí chceme a nechceme. Těch špatných náborů bylo hodně a myslím, že nás to stálo v řádu milionů.
V myTimi se díváme na byznys našich klientů očima majitele a naším cílem je zvýšit hodnotu jejich firmy. Co bývá nejčastějším problémem, který s klienty řešíš?
Akvizice a sales je pro ně španělská vesnice, kterou mají tendenci neřešit a odsouvat – a myslí si, že se to samo nějak stane. Pak ale zjistí, že samo se opravdu nic nestane a hledají pomoc. Aby marketing a sales fungoval, musí se vše nastavit mechanicky. To je většinou to první, co pak společně děláme. Nastavujeme strategie a číselná očekávání, vysvětlujeme, že noví klienti nejsou zadarmo – ale většinou stojí 10–15 %. A dáváme jim určitou „jistotu“, že když spolu všechno správně nastavíme, tak se to zlepší.
Co by podle tebe měly firmy dělat, aby neustále rostly?
V první řadě využívat nové příležitosti, kam akvizičně investovat. To znamená uvádět nové produkty na trh, investovat do nich peníze a zkoušet, jestli budou fungovat.
Potom určitě investovat peníze do talentů lidí – hlavně do juniorů. Z mé zkušenosti je vhodné mít mix seniorů a juniorů. Na začátku je určitě potřeba mít zkušenější zaměstnance, kteří budou pravou rukou pro juniory. Díky tomu je pak možné firmu dobře škálovat. U juniorů vnímám jako velkou výhodu to, že nejsou zvyklí na procesy a nastavení jiné firmy, takže není potřeba je nic přeučovat, ale naopak rostou s vámi.
Když už firma nedokáže růst tímto organickým stylem, tak bych pak doporučil přemýšlet i nad dalšími „podprodukty“ nebo akvírovat konkurenty. Primárně je ale důležité udržovat zisk, mít peníze na účtu, nebýt předlužený a mít nízkou fluktuaci lidí, aby byla firma investičně přitažlivá.
Máš stále svoji úchylku na šetření času? Jak se projevuje?
Rozhodně – a dokonce bych řekl, že se můj fetiš na šetření času zvyšuje. Stává se mi, že ukončím schůzku po pár minutách, když vidím, že se druhá strana nepřipravila nebo přišla pozdě. Když totiž někdo přijde pozdě, znamená to pro mě, že si neumí zorganizovat svůj čas – a taky, že nerespektuje ten můj. To je ve spolupráci hodně nepříjemné a nedává mi smysl pracovat s někým, kdo plýtvá časem.
Z hlediska času mně taky vadí určitá neefektivita. Rozčiluje mě, když někdo k rozhodnutí potřebuje 500 vstupů místo 5. Myslím si, že se dá rozhodnout víc od boku a nezabít tím 3 hodiny. S tímhle se ale učím pracovat, protože chápu, že někdo je víc analytická osobnost a takhle to prostě má.
Tuhle úchylku mám už od dětství a někdy jsem kvůli tomu fakt vzteklý. Když jsem byl mladší, tak jsem občas i vybouchnul. Když někomu něco dlouho trvá, tak mě to prostě štve.
Co všechno máš jako CEO v myTimi na starosti?
Moje hlavní práce je odstranění všech problémů, které by kolegové mohli mít na cestě ve splnění svých cílů. Snažím se, aby měli čas dělat svojí práci dobře. Takže veškeré politikaření a byrokracie jde za mnou.
Velkou agendou je strategie firmy a správná alokace kapitálu mezi projekty, marketing, mzdy a podobně. Taky mám zodpovědnost za akvizici a retenci u našich klientů, kde sice přímo nedělám akvizici, ale velice často je ten vztah se zákazníkem založený na mně.
Pro představu strávím 70 % času na schůzkách – polovina z toho je interních a polovina externích. Zbylých 30 % pak tvoří corporate goverments – tzn. nezbytná agenda, aby firma fungovala. Konkrétně jde například o správu financí, úpravu a kontrolu strategie firmy, nastavování KPIs a pravidel, produktový management a taky se samozřejmě snažím rychle odpovídat na e-maily, abych nikoho neomezoval ve své práci.
Pustíš nás trochu pod pokličku? Jak vypadá tvůj běžný pracovní den?
Do kanceláře přicházím před desátou, protože od 10 hodin mám první schůzky. Většinou mám dvě schůzky dopoledne – interní nebo s klienty. Pak mám hodinu na oběd, který se ale snažím stihnout během 20 minut, protože zbylých 40 minut vyřizuju e-maily. Od 13 hodin mám pak další schůzky.
Mezi 15–18 hodinou absolvuji méně schůzek, protože tam mám blok na strategické a operativní úkoly.
Tip: Přečtěte si více o běžném dni našeho CEO a poznejte, jak vypadá život úspěšného podnikatele.
Máš nějaké tipy, jak zvládnout všechno, co potřebuješ?
Na tohle se mě ptá hodně klientů, ale příliš tipů nemám. Myslím si, že je to hlavně o tom, že se člověk narodí s určitou osobností. A buď je víc strukturovaný, organizovaný a přirozeně zvládne více věcí rychleji, nebo mu to přirozené není.
Používám nějaké nástroje, ale není to nic zásadního. Jediné, co mě napadá doporučit: zprioritizovat si činnosti, odbavit nejtěžší nebo nepříjemné úkoly hned na začátku a hodně delegovat. Já mám pravidlo, že každou věc, kterou někdo dokáže udělat podobně jako já, můžu přehodit na někoho jiného. Sám si pak nechávám takové činnosti, u kterých by byl propastný rozdíl ve zpracování. To mi šetří asi nejvíc času.
Společně s Martinem Pavlíkem jsi napsal knihu Evoluce podnikání – takovou bibli pro každého podnikatele. Proč by si jí lidé měli přečíst?
Evoluce podnikání je kompilace všech zkušeností – ale taky poznatků knížek – které jsem za posledních 12 let nasbíral. Myslím si, že se hodně vzdělávám a mám toho načteno výrazně víc než ostatní CEO. Chtěl jsem vytvořil dokument, který blbuvzdorně shrne to nejdůležitější z těch všech knih o podnikání.
Doporučil bych jí lidem, kteří začínají s podnikáním nebo mají firmu obratově do 100 milionů korun.
Získají díky ní pohled někoho, kdo má s byznysem docela zkušenost. Dozví se to nejdůležitější, co je potřeba vědět pro řízení a budování firmy. A hlavně zjistí, jak si nastavit číselná očekávání – co je a není správně, což mně osobně v začátcích fakt pomohlo. A snad v žádné knize to nezmiňovali jednoduše, prakticky a konkrétně.
V posledním roce jsi spustil několik nových projektů – například Bondbot, myTimi Web Designs a podobně. O čem jsou?
V rámci projektu Bondbot pomáháme firmám s prodejem emisních dluhopisů. Vnímám, že trh firem požadujících financování, které jim ale banky neumožní, je poměrně široký. Je tam příležitost, kterou jsem se rozhodl využít. Firmám to pomůže v růstu a já si vezmu 5–10 % poplatek, což je při výběru desítek milionů super.
Projekt myTimi Web Designs je můj hokus pokus. Chtěl jsem vyzkoušet webovou stránku, která je založená čistě na případových studiích – vykradl jsem web architektů saota.com. Zajímalo mě, jak to bude působit na lidi. Zatím se ale ukazuje, že ten pokus vůbec nevyšel a že uživatelé chtějí komplexnější stránky. Na druhou stranu nám webdesigns.mytimi.cz skvěle funguje jako podpora prodeje, když jdou obchodníci na schůzku. U klientů v této fázi to uspěje.
Kam teď směřuješ? Co je momentálně tvůj největší cíl?
Asi to všechny překvapí, ale já nemám nějaké velké cíle v podnikání. Dělám to, protože mě to baví a mám cíl vždy jen na 2–3 roky dopředu. To znamená, že vím, kde chci mít firmu obratově za 3 roky. Momentálně můžu říct, že si přeju mít do 3 let:
- obrat 100 milionů,
- zvýšit senioritu lidí v marketingu,
- rozšířit nabídku produktů.
Ale abych si říkal, že chci mít obrat 5 miliard do roku 2028, jinak se zastřelím – takové vzdušné zámky si nedělám. Nemám ambici být největší agentura na světě, která zabije všechny konkurenty. Možná se to ve finále naplní, možná ne – ale lhal bych, kdybych řekl, že si takové cíle dávám.
Chystají se nějaké novinky v myTimi?
Budeme přidávat asi 30 nebo 40 produktů na web. Nejde o nové produkty, jenom jsme ty stávající rozdělili tak, aby to dávalo větší smysl. A od ledna chystáme založit grafické oddělení, což už bylo na čase.
Co děláš, když zrovna nepracuješ?
Hodně sportuju a trávím čas s přítelkyní, rodinou nebo kamarády. A taky hodně čtu – většinou mám rozečtených 6–7 knížek naráz a postupuju v nich svým tempem. Nebaví mě číst jen jednu knížku. Z 99 % čtu odbornou literaturu – třeba studie od různých profesorů na Harvardu.
Víme, že jsi vášnivý cestovatel. Svoje cesty a tipy sdílíš na blogu NEXT LEVEL OF TRAVEL. Jaká byla tvoje poslední podzimní výprava?
Poslední podzimní výprava byla do Argentiny. Nejvíc se mi tam líbila inflace. Dalo se pozorovat makroekonomiku v přímém přenosu – jak se to dá podělat a jak to fakt nefunguje. To mě jako ekonoma bavilo.
Na jaké místo se nejraději vracíš a jaké cesty tě během roku 2024 čekají?
Do USA, protože mně přijde, že tam funguje úplně všechno a taky je tam super příroda. V roce 2024 chci jet znovu do Skotska a asi ještě jednou do Argentiny, abych využil toho, že tam je velká inflace.
